První pomoc může poskytnout každý

Za neposkytnutí pomoci nám navíc hrozí trest vězení. V případě, že jsme pouhými svědky nehody je to až na dva roky, u zdravotníků tři roky, a v případě, že jsme účastníky nehody, a je jedno, zda viníky nebo poškozenými, to je až 5 let. Za poskytnutí pomoci je ale považováno pouhé přivolání záchranné služby. To ale v řadě případů nestačí. Například v Praze je dojezdová doba sanitky záchranné služby průměrně 8 minut, a to nemluvíme o nehodě kdesi v polích. U vážných nehod ovšem rozhodují sekundy, ne minuty….

1. Zabezpečte místo nehody

Mrtvých hrdinů je stále dost. V prvé řadě musíme mít na paměti naše bezpečí a bezpečí všech na místě nehody. Proto nejen na nepřehledném místě odstavíme auto s varovnými světly tak, aby bylo vidět dostatečně a včas. Není nic horšího, když se do nehody připlete někdo další nebo by nás měl při poskytování první pomoci srazit. Dokud není zastaven provoz a okolo jezdí auta, je značné riziko další nehody. Jsou-li na místě třeba děti, nenecháváme je v autě, ale odvedeme na bezpečné místo mimo silnici, na dálnici za svodidla. Další postup závisí na tom, zda jsme u nehody sami nebo je nás víc. Ve druhém případě se jeden musí ujmout velení a rozdělovat úkoly. Vždy ale musíme pamatovat na to, že musíme chránit svůj život a své zdraví.

2. Zavolejte pomoc

Než vytočíme číslo 112 nebo 155, měli bychom se rychle zorientovat, kde přesně jsme. Ve velkých městech, například v Praze, najdeme na sloupech veřejného osvětlení číselný kód, podle kterého záchranáři poznají přesné místo. Stejně tak jsou značeny železniční přejezdy. Doporučuje se volat spíše 155, protože se dovoláme na nejbližší dispečink záchranné služby, která má přece jenom větší místní znalost než univerzální linka 112. Ta je ale zase schopna nás identifikovat podle signálu mobilního telefonu. Na tísňové lince nám pak pomohou takzvanou asistovanou první pomocí, kdy nás operátor/ka podle popisu zranění provádí potřebnými úkony. Po zavolání oznámíme jasně a přehledně, co se stalo, například: stala se nehoda dvou aut, čelní střet, na místě jsou tři zranění, nebo auto na střeše, dva lidé uvnitř, či chodce porazilo auto, a podobně.

3. Zjistěte stav zraněných

Poučka izraelské záchranné služby říká: „Kdo křičí, je živý, kdo chrčí, je mrtvý.“. Zní to drsně, ale tak to ve skutečnosti je – kdo se nehýbe, je zticha nebo jen chrčí ten, je v ohrožení života, nezemřel-li bezprostředně při nárazu. Je-li na místě zraněných víc, uděláme nejprve jakési rychlotřídění. Velmi rychle zraněné oběhneme, a zjišťujeme jejich životní funkce. Není potřeba ošetřovat zlomeniny nebo drobné rány, základem je zajistit základní životní funkce zraněného do příjezdu záchranářů. Jako první zastavujeme masivní krvácení. Pak zjistíme, zda je dotyčný v bezvědomí nebo s námi komunikuje, třeba jen gesty, zda reaguje na vnější podněty, ověříme, zda dýchá a zda je přítomna srdeční činnost. Často se diskutuje o tom, zda zraněné dostávat z havarovaného auta. To záchranáři doporučují pouze v případě, že hrozí další zranění, požár nebo není možné poskytnout potřebnou pomoc pro zachování života.

4. Krvácí to: tlač! Krvácí to dál: tlač víc!!!

Při tepenném krvácení dospělý člověk vykrvácí během několika málo minut. Tepenné krvácení poznáme tak, že z rány v rytmu tepu srdce vystřikuje světle červená krev. Rozhodují sekundy, proto neřešíme nějakou sterilitu a stiskneme tepnu prstem přímo v ráně. Můžeme ihned nebo následně také použít tlakový obvaz. Ten si můžeme provizorně vyrobit, vhodné jsou například nerozvinuté obvazy nebo si ho složíme z kusu látky, výška tlakové vrstvy by měla být 3 až 5 centimetrů. Tu pak převážeme dalším pruhem látky nebo obvazem. Málokoho ovšem napadne vzít při první cestě k havarovanému autu lékárničku. V žádném případě nemá smysl se pro nic vracet, navíc bychom ji často museli v autě někde hledat. Tady jde o sekundy. Je-li nás víc, můžeme požádat dalšího zachránce o zaškrcení končetiny. V žádném případě nepoužíváme nějaký drát nebo tkaničky. Nemáme-li škrtidlo, a tady je potřeba zdůraznit, že v řadě lékárniček jsou zcela nevhodná úzká a tenká škrtidla, pak potřebujeme něco pružného – šle, podvazky. Platí, že by zaškrcovadlo mělo být 5 cm široké. V případě nouze můžeme použít i opasek. Zaškrcení provádíme přes oblečení nad ranou směrem k srdci. Vždy bychom měli, zjednodušeně řečeno, tepnu přitisknout ke kosti. Můžeme použít i jeden z osmi tlakových bodů, ale jejich přesnou polohu zná asi málokdo. Při krvácení z velkých žil je krev tmavší než při tepenném a vytéká z rány souvislým proudem. To zastavíme opět tlakovým obvazem.

5. Zajistěte dýchání

Jestliže zraněný nedýchá, zkontrolujeme obsah ústní dutiny. Může tam být zubní protéza, vyražené zuby. Vyjmeme je, ale nesaháme příliš hluboko, abychom je nezatlačili dále do krku nebo nevyvolali zvracení, to by zraněnému příliš neprospělo. Často může mít zraněný jenom zapadlý jazyk. Pak, nemáme-li podezření na zranění krční páteře, zakloníme hlavu, a v každém případě předsuneme spodní čelist před horní. To uděláme tak, že chytíme zraněného za bradu nebo za čelist a předsadíme spodní zuby před horní a nemusíme ani zaklánět hlavu. To můžeme udělat i u zraněných sedících v autě, kdy jim okénkem můžeme uvolnit dýchací cesty. V řadě i nedávno vydaných publikacích najdeme radu, že jazyk prostě vytáhneme a řada lidí má zakořeněno, že ho je potřeba přišpendlit ke rtům – to jsou mýty!

6. Masáž srdce – 100x za 60 sekund

Už neplatí mezi lidmi nejrozšířenější postup, že správný postup je 15 stisků hrudníku a 2 vdechy. Pokud se na to cítíme, nejprve 30x stiskneme hrudník, následují 2 vdechy, a tak stále dokola. Můžeme ale pouze provádět masáž srdce. Ruce přiložíme dlaní u zápěstí na střed hrudní kosti a masírujeme v rytmu 100x za 60 sekund, tedy prakticky dvakrát do sekundy. Hrudní kost musíme stisknout do hloubky 4- 6 centimetrů. Obavy o zlomení žeber jsou bezpředmětné. S těmi zraněný přežije, bez srdeční činnosti ne. Masáž pak nesmí přestat až do příjezdu záchranářů, a to i když nabudeme dojmu, že zraněný zemřel.

Každá nehoda je jiná a těžko se dává univerzální návod na pomoc při ní, ale každopádně dočetli-li jste až sem, pak snad budete vědět alespoň základy toho, co u nehody se zraněním dělat. Nejhorší je totiž nedělat nic…….

Zdroj: Petr Jansa, Český rozhlas