Ahoj, jmenuji se Emička a ráda bych vám vyprávěla o našem rodinném výletě na kolách. Blížil se prodloužený víkend, nám první podzimní prázdniny ve škole (jsem totiž už prvňáček), venku svítilo sluníčko a my plánovali vyrazit na kole.

Zatím jsme jezdili jen na krátké vyjížďky okolo našeho domu a v okolí naší vesnice. Poprvé jsme se chystali na delší trasu na mém novém kole s přehazovačkou. Jel také můj bráška Kubík, který je ještě malý, ale už nejezdí jen na odrážedle, ale má své první kolo se šlapkami (musím prozradit, že je občas sleduje víc, než cestu před sebou a to je nebezpečné). Ještě si není na silnici moc jistý, a proto jsme museli vymyslet trasu, která by byla i pro něj bezpečná a nebyla moc dlouhá, aby to zvládnul. Ale moc jsme se těšili a nemohli jsme se dočkat, až taťka s babičkou, která je velká cyklistka, připraví kola na cestu.

Zatím jsme se na tu jízdu nachystali. Oblékli jsme si sportovní oblečení, obuli pevné boty a vzali si na sebe naše žluté (reflexní) vestičky, abychom byli na kolách po cestě dobře vidět, a které se nám moc líbí, protože mají na zádech obrázek s našimi oblíbenými tučňáky, na které se koukáme na počítači na stránkách bezpečných cest (www.bezpecnecesty.cz). Tam jsme si také před naším výletem prohlíželi videa, kde jsme se dozvěděli spoustu důležitých věcí, které by měl znát každý správný cyklista, aby dorazil v pořádku a bez nehody do cíle.

Sraz s babičkou jsme měli na zřícenině hradu Putna v Michalovicích. My bychom tam z domova takovou dálku na kole nedojeli, proto je taťka naložil do auta, své připevnil na střechu a ke zřícenině jsme dojeli autem, které jsme tam zaparkovali. Babička na nás již čekala pod hradem. Své krásné elektrokolo, které „jezdí samo“, si chtěla postavit do stojanu, kterému se říká „kolostav“, ale bylo moc těžké a nedrželo v něm. Museli jsme ho postavit jinam. Babička s sebou vozí i zámek, kterým kolo zamknula, aby se jí neztratilo.

My jsme se rozběhli ke zřícenině a pořádně jsme ji prozkoumali odzdola až nahoru na věž, kam se smí jen na vlastní nebezpečí, takže to je prima dobrodružství :-)

Pak už jsme se ale chtěli vydat na tu naši jízdu na kole. Taťka rozložil mapu, abychom babičce ukázali naši naplánovanou trasu. Měla vést po cestách a cyklostezkách, kde nejezdí tolik aut, a které jsou pro nás bezpečné. Sice jsme kousek museli projet městem, ale i tam byla cyklostezka, kde jsme se nemuseli bát.

Pokud nemáte takovou mapu, jakou jsme měli my, nezapomeňte si doma mobilní telefon s nějakou šikovnou aplikací, kde uvidíte na mapě vaši trasu a hlavně si nezapomeňte váš telefon před cestou nabít.

Mapu jsme uložili do šikovné brašny pod sedlem, kterou si babička koupila v cykloobchodě, a která je přímo určená pro její kolo. Nevešla se nám do ní ale naše velká svačina, tu jsme vezli v malém batůžku na zádech.

Vyndali jsme kola z auta, tátovo sundali ze střechy a začali jsme se připravovat před jízdou.

Každý správný cyklista má vždy na hlavě dobře nasazenou přilbu. To nám vždy taťka pečlivě kontroluje, až se nám „hlavičky třesou“. Fajn jsou i cyklistické brýle, abyste měli chráněné oči.

Přestože jsme na sobě měli reflexní vestičky, použili jsme i reflexní pásky na ruku a nohu a na kolo, aby nás bylo opravdu dobře vidět. A hlavně nás jejich nandávání děsně baví, takže jsme si je nasadili několikrát za sebou :-)

Nezapomeňte si před cestou zkontrolovat své kolo. Vyzkoušejte si, zda vám dobře brzdí přední i zadní brzda, to je moc důležité. Zda vám svítí světla nebo neschází odrazky vzadu i vpředu, mezi dráty a na šlapkách. A také to, jestli máte dobře nafouknuté pneumatiky.

Kubíkovo kolo ještě není tak perfektně vybavené, jako kolo dospěláků. Všichni jsme byli domluveni, že já a Kuba vždy pojedeme mezi taťkou a babičkou, aby na nás při jízdě dohlédli, a aby nás auta v obou směrech hned dobře viděla.

Vyrážíme tedy na cestu :-)

Hned u silnice, kde jsme měli zaparkované auto vedly koleje. Právě projížděl vlak. Museli jsme tedy koleje přejet na druhou stranu a hlavně se před nimi pořádně a několikrát rozhlédnout na obě strany. Obzvlášť opatrní jsme museli být i proto, že tu nebyly závory.

Kubík se trochu bál, a tak sesednul z kola a kolo přes koleje převedl.

Jeli jsme po silničce podél Jizery, kde nejezdí moc aut, přesto jsme jeli, jak bylo domluveno, všichni pěkně v řadě za sebou.

Kdykoli se může objevit auto nebo nějaký chodec, který o nás neví. V takovém případě se nám může hodit i zvonek. Kubík ho zkoušel během dne hodně krát :-)

Občas jsme zastavili, abychom si přečetli něco zajímavého na cedulích, které byly kolem řeky.

Při jedné takové zastávce jsme zjistili, že má babička měkkou pneumatiku. Naštěstí byl poblíž ochotný řidič, který nám půjčil pumpičku, a mohli jsme kolo dofouknout. Určitě by se nám hodila nějaká malá pumpička na kolo.

Cesta vedla podél řeky a bylo tam moc hezky. Myslím si, že pokud nejste zkušení řidiči, je určitě lepší vybrat takovou trasu, která vede po nějaké cyklostezce, polní pěšině nebo silnici, kde nejezdí moc aut. Taková byla i ta, po které jsme jeli my.

Přesto jsme museli dávat pozor. Kdykoli se mohlo nějaké auto objevit.

Podél Jizery jsme dojeli až do města, kde však byly šikovné cyklostezky, kde na nás cyklisty mysleli :-) Někde jsme se dělili o chodník s chodci. Na přechodu pro chodce je určitě lepší sesednout z kola a převézt ho na druhou stranu.

Někde jsme museli z kola sesednout a kolo popovézt kousek pěšky. Dokonce jsme potkali dopravní značku, kde bylo přeškrtnuté kolo, a kam jsme vůbec nesměli.

Chodníky byly hezky označené, vždy jsme poznali, kudy můžeme jet a kde musíme kola tlačit.

Moc nás ten výlet bavil :-)

Město bylo za námi a my jsme vjížděli do lesoparku, který se jmenuje Štěpánka. Tady to byla paráda. Žádná auta tu nejezdila, ale museli jsme dávat pozor na lidi, kteří se tu procházeli, aby nedošlo ke srážce. Takže jsme i tady jeli hezky v řadě za sebou.

Kubík měl žízeň, a tak jsme udělali malou přestávku a babička mu půjčila svou lahev s pitím, kterou má hned po ruce v držáku na kole. Pak jsme se vydali na opačný konec parku, kde jsme si chtěli udělat malý piknik.

Zastavili jsme na plánovaném místě, kola jsme opřeli o veliký strom a na takovém šikovném kamenném stole pod kaštany jsme si vybalili svačinku a pustili se do ní.

S sebou jsme si přivezli housky se šunkou, nějaké ovoce a zeleninu, sušenky a také jsme každý měli svou lahev s pitím.

Když se sportuje, tak je pití moc důležité. My jsme měli ovocnou šťávu a taťka s babičkou si dali Birell, který v sobě nemá žádný alkohol. Protože nejenom řidiči za volantem, ale ani cyklisté nesmí pít před jízdou alkohol.

Při jídle jsme si vyprávěli o naší cestě a říkali jsme si, jak to bylo prima, že nám celou cestu nepršelo, a že jsme vůbec nepotřebovali pláštěnky, které jsme si vezli s sebou.

Taťka také vezl v malé brašně pod sedlem nářadí, kdyby se nám cestou něco na kole porouchalo a museli jsme ho opravit.

Opět nás čekala příprava před jízdou. Nasadit helmy a zase vyrážíme na cestu :-)

My jsme ale s Kubíkem před odjezdem ještě stihli nasbírat kaštany, které okolo nás celou dobu padaly na zem. Doma z nich s babičkou něco vyrobíme.

Poslední část cesty vedla jen přes park, kde se obvykle prochází lidé, jezdí cyklisté a běhají sportovci. Nemuseli jsme se bát žádných aut.

Na konci cesty na nás čekala odměna za naše šikovné putování, na kterou jsme se moc těšili, velké dětské hřiště, tam jsme se pořádně vyřádili :-)

Urazili jsme sedm kilometrů, což je pro taťku a babičku málo, ale pro Kubíka na malém kole, to úplně stačilo. Příště třeba vyrazíme o pár kilometrů dál. Budeme zase o něco zkušenější cyklisti.

Mějte se krásně, užijte si také váš cyklovýlet a nezapomeňte se na cestách chovat bezpečně ;-)

Emička

Více o bezpečnosti pro cyklisty se dozvíte v kapitole Animovaná dopravní výchova >>.