Testování pasivní bezpečnosti na Pražském Ruzyňském letišti
Pro dynamické testování vozidel (tzv. crashe) vyrobili pracovníci ÚVMV speciální zařízení (Horkovodní-parní raketu) pomocí kterého bylo zkoušené vozidlo roztlačováno směrem k bariéře. Zdrojem tlačné síly byla sytá pára. Těsně před nárazem najela raketa do klínové brzdy na vodící kolejnici a zastavila se. Zkoušené vozidlo pak pokračovalo dál až do bariéry, kde došlo k nárazu. Rychlost byla počítána dle zkušenostmi vytvořených empirických vztahů, kde základními parametry byly hmotnost vozidla, množství vody a tlak syté páry. Pro dosažení předpisem předepsané rychlosti byl zásadní objem vody, který se musel ověřit. Zkušební test se prováděl v obráceném směru od bariéry s řidičem ve vozidle, který vozidlo na konci dráhy zastavil. Druhý konec dráhy byl tedy také na vodící kolejnici vybaven nájezdovou brzdou.
Rychlost = f (mvoz, V, p)
S ideovou myšlenkou tohoto zařízení se seznámili Ing. Miroslav Hanke a Ing. Jiří Fogl při své studijní krátké návštěvě Technické university v západním Berlíně u pana profesora Fialy. Následně pak bylo zařízení zkonstruováno a spolu s ostatními pracovníky vlastnoručně vyrobeno, vyzkoušeno a uvedeno v reálné používání při zkouškách bezpečnosti vozidel. Tlaková nádoba byla vyrobena firmou 1. BS v Brně.
Přesnost dosahované rychlosti při nárazu odpovídala požadavku předpisu EHK č. 12 tj. 48,3 km/h (30 mph) s tolerančním polem na základě korekčních faktorů. Přesnost dosahované rychlosti byla tehdy cca 5km/h.
Zařízení bylo postupně modifikováno a upravováno, z důvodu značných tepelných ztrát v zimě bylo opatřeno dalším krytem a tepelnou izolací.
Poslední známá podoba parní rakety
V názvu FODRŠAMARUPUSOPR jsou ukryta počáteční písmena jmen tvůrců a členů celé tehdejší skupiny bezpečnosti vozidel ÚVMV.
Ing. Jiří | FOgl | vedoucí skupiny Bezpečnosti vozidel, vedoucí testů |
František | DRmota | technik kameraman, měřící technik, univerzální pracovník |
Ing. Vladimír | ŠAtochin | konstruktér zkuš. zařízení a vedoucí testů |
Ing. Ivan | MAjetič | vedoucí testů |
Luděk | RUblič | technik, konstruktér zkuš. zařízení, příprava zkoušek |
Zdeněk | PUčálka | mechanik a zkušební řidič |
Oldřich | SOuček | mechanik |
Václav | PRažák | mechanik |
První zkouška provedena nanečisto před příjezdem francouzských inspektorů z UTAC. Ostrá zkouška provedena následující den ráno (po celonoční přípravě) Předpis EHK 12 nárazová rychlost 48,3 km/h do plné nedeformovatelné betonové stěny. Parametr k vyhodnocení zkoušky sloužilo vyhodnocení dynamického pohybu volantové tyče. Vyhodnocení se provádělo až z filmového záběru, po vyvolání filmů, tedy několik dnů až týdnů po zkoušce.
Další testované značky vozidel
Když se informace o možnosti ÚVMV testovat vozidla podle tehdy „moderních“ amerických předpisů rozšířila v socialistickém bloku, poptávka po crashových zkouškách začala přicházet i z dalších zemí. Zkušebnou na Ruzyni tak prošly vozidla nejrůznějších značek. Kromě československých Škodovek, a Tatry 613 také východoněmecká vozidla Trabant, Wartburg, Barkas, polský Fiat a dokonce i vozidla sovětská tedy Volha i Čajka.
Poloha a dnešní stav 1. „zkušebny“ pasivní bezpečnosti
Zkušebna na Ruzyni fungovala až do roku cca 1995 jako detašované pracoviště zkušebny v Ávii. Při stěhování z Ávie do Úhelnice v roce 1996 bylo zjištěno zcizení parní rakety a dalších zařízení z plechové haly na Ruzyni. Parní raketa tak tedy pravděpodobně skončila ve starém železe.
Na Ruzyni několikrát točila Česká televize Auto-moto revue. Jedním z dochovaných videí je asi půl hodinový reklamní film na vozidlo Tatra 613, jehož součástí jsou záznamy z čelního a zadního crashe.
Mapa: První zkušebna pasivní bezpečnosti