1975 Stěhování skupiny bezpečnosti z Lihovarské ulice do „Ávie“
Padací věž: Pohon na principu přeměny potencionální energie závaží v určité výšce na energii kinetickou. Pohybová rovnice: Rychlost = f (mvoz, Mzáv, hzáv)
Skupina bezpečnosti nabývala dále na významu, přibývaly další typy zkoušek a s nimi další zařízení a zkušební stavy. Prostory v Lihovarské ulici byly limitované a neustálé přejíždění z Vysočan na Ruzyň také nebylo nejefektivnější. V roce 1975 tedy ÚVMV uvedl do provozu novou zkušebnu bezpečnosti v areálu pražské Ávie v Letňanech.
V této zkušebně bylo poprvé v ČSSR postaveno a používáno zařízení simulující náraz tzv. sáně. Speciální vozík se pomocí pohonu padajícího závaží urychlil na cca šestnáctimetrové dráze na požadovanou rychlost a zastaven byl deformací plochých želez v tzv. deformační brzdě. Zařízení tak bylo schopno zastavovat různými hladinami zpoždění podle použitého železa a hmotnosti zkoušeného vzorku. Zařízení sloužilo na testování příslušenství vozidel, jako jsou například střešní nosiče a na dynamické zkoušky samotných sedadel, bezpečnostních pásů apod.
Kromě saňových zkoušek byla zkušebna vybavena dalšími statickými nebo kvazistatickými zkušebními stavy na testování kotevních míst, sedadel a další dle amerických a nově vzniklých předpisů EHK. Prakticky všechna zařízení vznikala pod rukama pracovníků-výzkumníků ÚVMV a jsou tudíž technickými unikáty. Později byla i tato zkušebna dovybavena crashovou bariérou a bylo v ní možno provádět i crashové zkoušky. Ovšem pokud bylo třeba udělat plnohodnotnou vysokorychlostní crashovou zkoušku, tak se stále muselo zajet na Ruzyňské letiště a „nažhavit“ parní raketu.
Hydraulický stav na kvazistatické zkoušky kotevních míst dle EHK 44 V popředí p. František Drmota, vpravo vrátek na zvedání závaží v padací věži